Jak v PONNY učíme angličtinu?

Kam se v mozku ukládají vzpomínky?

Paměť nesídlí v jedné části mozku, ale je rozptýlena ve více oblastech a na různých místech mozku. Vybavení vzpomínky je tedy navázané na shromáždění všech informací shromážděných pomocí mechanismů po celém mozku. Když na něco vzpomínáte, aktivní neurony si mezi sebou předávají informace pomocí elektrických impulsů. Tato výměna probíhá velmi rychle přes tzv. synapse.

Náš mozek dokáže pojmout neskutečné množství informací. Ale jak se zdá, neukládá si je napořád. Proč tedy zapomínáme? Už víte, že mozek si nejdříve zapíše informaci a poté si ji vyvolá. V obou případech se však může něco pokazit. Selhat může samotný zápis vzpomínky, kdy jste například nedávali pozor nebo jste vnímali informaci pouze v jednom směru, například jen jako nové slovo a nikoliv jako celkový vjem nového pojmu (obraz, chuť, tvar…). Nejlépe si pamatujeme nové věci, které jsou spojeny s prožitou emocí, ať už radostnou nebo smutnou. Prožité emoce jsou pro mozek nejsilnější paměťovou stopou. Pokud vás něco nezajímá, jen velmi těžko si to dlouhodobě zapamatujete.

Další možnost, proč zapomínáme je, že se vzpomínky mohou překrývat. Nemůžete si například vzpomenout, kam jste zaparkovali auto nebo dali klíče, protože se tato informace zkřížila se vzpomínkou, kde jste parkovali včera. A do třetice – vzpomínky jsou vázané na kontext, takže jejich vybavení se může změnit, pokud se kontext změnil. Například znáte jméno spolužáka, se kterým chodíte na výtvarný seminář, ale když ho potkáte v obchodě, tak se vám jméno nemusí vybavit.

Nadějí nám zůstává, že paměť se dá trénovat a při celoživotním studiu čehokoliv je vaše paměť neustále v kondici a toto je významné především jako prevence např. Alzheimerovy choroby ve stáří. Trénink prostě vede k dokonalosti, výborné pro trénování paměti jsou mnemotechnické pomůcky nebo spojení jevu s obrázkem, zážitkem, apod.

Mozek se mění podle každodenních zkušeností. Tomuto říkáme plasticita mozku, přesněji „neuroplasticita“. Ke změnám v mozku dochází na úrovni synapsí. Když musejí synapse řešit složitější úkoly, pracují efektivněji. Současně vznikají synapse nové. Ke změnám v mozku nedochází během jednoho dne, ale během delšího období při opakovaném používání určité části mozku. K plastickým změnám ve velkém dochází v dětství, kdy mozek roste a vyvíjí se.

Dnešní moderní doba moc člověka nevybízí ke trénování paměti. Nemusíte znát cestu, protože použijete GPS, nemusíte si pamatovat někoho telefonní číslo, protože se stačí jen podívat do seznamu v telefonu. Zkuste si někdy nastudovat cestu v mapě a jet bez navigace. Váš mozek se vám později velmi odvděčí. Mozek hudebníka se liší od mozku člověka, který na žádný nástroj nehraje. Mozek, který zná několik jazyků, se liší od mozku, který používá jeden jazyk. Mozek lidí s více dovednostmi je plastičtější, lépe se učí nové věci a umí se například lépe zrehabilitovat po úrazu, najde si rychleji nové trasy.

Zlepšování a udržování paměti má v životě řadu výhod. Uplatňuje se při řešení problémů, aktivním přemýšlení, úspěšném porozumění, rozhodování a učení. Nejdůležitější je trénink. Zaručená metoda je správně naladěná mysl. Zvědavost je matkou pozornosti. Pamatujeme si to, co je pro nás zajímavé, překvapivé, co je pro nás důležité nebo k čemu máme citový vztah (pozitivní nebo negativní).

Při výuce dětí je nejdůležitější podpořit jejich zvědavost. Je memorování vhodné pro výuku dětí? Memorování čili učení zpaměti je velmi typické pro vzdělávání na školách. Pokud si informaci stále opakujeme, zvyšuje se pravděpodobnost, že si ji zapamatujeme. Hlavní problém této metody je, že vás nenutí porozumět tomu, co se učíte. Pokud naučené věci příliš nerozumíte, nepropojí se s dosavadními znalostmi a je obtížnější si ji následně vybavit. Tím se vysvětluje, proč věci naučené memorováním často zapomeneme. Krásným příkladem je student, který se naučí na zkoušku, úspěšně ji zvládne, ale po pár týdnech si většinu nepamatuje.

Výuka cizího jazyka v předškolním věku je velmi jednoduchá. Na dítě prostě jen mluvte. Překlady, logické vysvětlování a memorování nevede k dlouhodobému skutečnému osvojení jazyka. Pokud vám nejde jen o to, aby dítě zazpívalo několik písniček a odříkalo básničky, které si nemůže spojit s prožitkem nebo něčím hmatatelným, potom buďte trpěliví. Jen si povídejte v cizím jazyce, používejte hodně obrázky, skutečné předměty, zažívejte legraci, dělejte v daném jazyce co nejvíce aktivit. Spojte „učení“ s pohybem, podpořte zvědavost dítěte, chystejte mu zážitky a překvapení. Po nějaké době budete sami překvapeni, jak dobře tato metoda funguje, jak dítě používá cizí jazyk velmi přirozeně a vůbec mu nepřijde divné, když se ocitne ve skutečném světě, kde se cizí jazyk používá, např. na dovolené v zahraničí.

Pokud se rozhodnete učit dítě cizí jazyk doma, potom toto není jednoduché. Nejlépe funguje, když např. maminka mluví pouze anglicky a tatínek pouze česky. Dítě si velmi rychle osvojí, s kým se mluví anglicky a s kým česky. Zpočátku může říkat půl věty anglicky a půl česky, ale později umí velmi dobře tyto jazyky odlišit. Ne velmi dobře funguje, pokud maminka mluví chvíli česky a chvíli anglicky. Velmi malé děti mají takto ztížené, co kam skutečně patří. Něco se skutečně naučí, ale k dokonalému osvojení jazyka tato metoda málokdy vede.

Při výuce dětí, především předškolních, je důležitá vizualizace. Obrázky fungují lépe jako slova. Když vidíte obrázek zmrzliny, chápete co to je, vybavíte si barvu, chuť, vůni, dotek… zapojíte více částí mozku současně a při vybavování vzpomínek se části v mozku spojí a rychleji vám tuto vzpomínku přinesou. Pokud používáte pouze slova, potom má mozek více práce si věci zapamatovat a následně i vybavit si ji.

Síla emocí, překvapení a humoru je pro učení naprostou jedničkou ve všech metodách. Rozjitřené emoce nás nabudí, mozek je vnímavější a pozornější. Vybavit si takové zážitky je potom velmi snadné.

Zdroj:     
MENSA Konference
Kniha
Martina Drtílková, PONNY English Preschool