Epigenetika

Epigenetika je poměrně nový obor, zabývá se změnou chování našich genů jako následek chování nás samotných. Vědci zjistili, že nedostatečná výživa těhotných žen způsobuje, že jejich potomci mají v dospělém věku více nemocí jako je cukrovka, mrtvice a onemocnění srdce. Chování genů lze ovlivnit k horšímu i k lepšímu. Velmi hodně toho tedy můžeme ovlivnit sami tím, jak se chováme a stravujeme.

Jde o to, že vystavení vnějším podmínkám spouští v těle chemické změny, některé z nich mobilizují skupinu molekul, kterým říkáme metylové skupiny. Metylové skupiny se dokážou  přitulit ke spuštěným  genům a přilepit se na jejich řídící úseky. Tím  jejich funkčnost na čas utlumí. Umí ale působit i opačně, výkon jiných genů zase posílit. Co má tedy větší vliv na naše zdraví? Strava, geny nebo vnější prostředí? Vše je spolu nerozlučně provázáno spletitým předivem vztahů. Nejen strava, ale nyní už i prožitek se může projevit prostřednictvím vyvolaných biochemických změn, které ve svém důsledku  určují genům zda se mají projevit a jako moc.

Epigenetické děje zapínají nebo vypínají geny nebo jejich výkon podle potřeby. Ovlivnění genů však určitou dobu trvá. K největšímu vlivu dochází v embryonálním vývoji. Následky se ale projeví až v dospělém věku a mohou se tak přenášet na další generaci. Jde o to si uvědomit, že genetické jevy jsou nezvratné, kdežto epigenetické ano. Můžeme je ovlivnit změnou výživy, prožitím jiných zkušeností (klidnějších a radostnějších namísto stresu). Velký nárůst obezity, srdečních příhod, cukrovky a dalších poruch u obyvatel bohatých zemí se ukazují být ve své podstatě epigenetickými jevy, které zřejmě mají svůj původ v narušeném embryonálním vývoji.

Přibývají důkazy, že na našem zdravotním stavu se  velkou měrou podílí to, co nemůžeme sami ovlivnit, je to chování našich rodičů. To, jakým způsobem se stravují, jaký životní styl žijí, to vše ovlivňuje, zda my jako jejich děti, budeme ve svém životě náchylné na nemoci či nikoliv. Např. děti s nízkou porodní váhou mají řidší síť nefronů v ledvinách, mají pozměněný metabolismu, jsou daleko méně vnímavé na hormon inzulin atd. Ukázalo se, že chování rodičů vyvolává změny v mozku u dětí. Změny se týkají glukokortikoidových receptorů, které řídí hladinu stresového hormonu, který se do krve uvolňuje z nadledvinek. A daleko více věci ještě ani nevíme.

Jaké geny mají opuštění sirotci, děti týrané, podvyživené a utlačované? Jaká další generace nám přibude? A jak můžeme ovlivnit svět, když nejsme ochotni změnit sami sebe a svoje návyky?

DUCH V NAŠICH GENECH

Poslední roky byly vědci přesvědčeni, že vývoj člověka, jeho zdraví a jeho schopnosti jsou předem dány v genech. Dnes však objevují mnoho důkazu o tzv. epigenech nadřezených genům. To, zda geny spustí svoji činnost nebo ne, o tom rozhodují epigeny, které dají pokyn k vypnutí nebo zapnutí genu. Epigeny se rozhodují na základě toho, jaké prostředí je ovlivňuje (strava, stresy, apod.). 

Šokující informace přináší poznání, že každého znás ovlivňuje prostředí nejen to naše, ale především prostředí našich předků, zda žili ve stresu, hladu nebo blahobytu, každá událost v životě rodičů ovlivňuje kvalitu života dětí a vnuků a pravnuků.

Více informací přináší BBC dokument zde